Prvním dojmem byl šok, v jakých podmínkách v Etiopii lékaři pracují

JAROSLAV ŽAHOUREK, předseda představenstva Světla pro svět, o své cestě po jižní Etiopii, kde loni v říjnu navštívil nemocnici a účastnil se terénních výjezdů za pacienty.

Jaký dojem na vás udělala nemocnice ve městě Arba Minch, která je jedinou oční klinikou pro spádovou oblast s 2,5 milionu obyvatel?

Jaroslav Žahourek: Prvním dojmem byl až šok, v jakých podmínkách tu lékaři pracují. Budovy a místnosti bych připodobnil k českému domu z 50. let v původním stavu. V průběhu času si ale člověk zvykne. Některé přístroje jsou nové. Například nabídka obrouček v optice mi nepřišla příliš odlišná od té v Česku.

Na vaší cestě jste se nicméně pohybovali převážně po venkovských oblastech. Navštívil jste i menší zdravotnické zařízení ležící v Gerese.

Nemocnice v Gerese ve mně zanechala ještě silnější dojmy. Už jen ten příjezd, kdy jsme do města dorazili po přibližně dvou hodinách po rozbité, i když vyasfaltované cestě. Posledních 300 metrů k nemocnici už ale asfalt nebyl a kvůli dešti naše toyoty s pohonem 4×4 klouzaly jako sáňky. Nahoru bez dopomoci nevyjely. Blátivá cesta a nádvoří navíc způsobily, že se bláto zanášelo dovnitř na chodby a do ordinací.

Osobně jste se v Etiopii účastnil i operací šedého zákalu. Jak probíhaly?

Při jedné operaci, právě když lékař prováděl řez v oku, začal pacientovi v kapse zvonit mobil. Začal po něm šátrat a snažil se hovor přijmout. Lékař v klidu pokračoval.

Při jiné operaci, opět přímo během zákroku, vypadla elektřina. Sestra jen sáhla pro svůj mobil a přisvítila do operačního pole. Myslím, že při záběru pouze na operaci by pozorovatel ani nezaznamenal, že se něco stalo.

Druhý den jste byl při tom, když zdravotníci sundávali pacientům obvazy. Provázely to emoce?

Bylo mimořádně silné prožívat s lidmi první okamžiky, kdy znovu začali vidět nebo opět viděli ostře. Na druhou stranu jsem si teprve tehdy uvědomil, že skoro všichni zdejší pacienti jsou negramotní. Někteří měli problém se při kontrole dorozumívat o směru znaků. Ale na vině mohl být i stres.

Navštívil jste některé pacienty i doma?

Návštěvy domácností pro mě byly silným procitnutím. Standardem je jen udusaná hlína, žádná voda, žádná toaleta. Elektřinu má asi polovina rodin. Doplňuji, že hlavní město Addis Abeba je naopak prakticky evropským velkoměstem.

Starý rolník, kterého jsem v Gerese doprovázel já, může díky operaci znovu pracovat na poli. Nebude už závislý na svých dětech. Podpora Světlu pro svět se přímo promítá do významného zlepšení života konkrétních lidí.

Světlo pro svět v Etiopii podporuje oční péči, prosazuje inkluzivní vzdělávání, bojuje se zanedbávanými tropickými nemocemi a boří bariéry bránící lidem se zdravotním postižením začleňovat se do společnosti, a to i v kontextu humanitární činnosti.

Text původně vyšel v příloze Světla pro svět v Katolickém týdeníku č. XXXIII.