Bez rychlé pomoci lékaře může dítě zůstat navždy slepé

Příběhy našich dvou dětských pacientů z Mosambiku, 12letého Ministra a 15leté Glorie, ukazují, proč je potřeba zajistit dětem odbornou péči co nejdříve. 

Odhady tvrdí, že dvě pětiny slepých dětí přicházejí o zrak kvůli tomu, že nemají přístup ke kvalitní oční péči. Světlo pro svět vysílá terénní zdravotnické týmy do odlehlých oblastí, aby se místním dostalo odborné pomoci. Školí také učitele, aby sami zvládli odhalit začínající oční potíže u žáků.

Ministro je stydlivý 12letý kluk z farmářské rodiny, který žije s rodinou v pobřežní provincii Zambézia. Bydlí s tátou, nevlastní matkou a čtyřmi sourozenci. V jejich domě není tekoucí voda ani elektřina. Šedý zákal byl chlapci poprvé diagnostikován už před čtyřmi lety, jenže zůstalo jen u diagnózy. 

“V roce 2019 se Ministro začal podivně chovat. Brzy nám došlo, že nevidí na levé oko. Šli jsme do nemocnice Mocub, kde nám řekli, že má šedý zákal a že potřebuje léčbu. Ale nikdo už nám neřekl, co s tím máme konkrétně dělat,” vzpomíná Ministrův tatínek António na bezmoc, kterou tehdy s celou rodinou prožívali. 

Rodiče se i s chlapcem vrátili domů a nezbylo jim než doufat, že se chlapci zrak jednoho dne sám od sebe zlepší. Neměli peníze na to, aby se vrátili do nemocnice. A už vůbec ne na to, aby hledali pomoc někde jinde, třeba ve vzdálenějším městě.

Ministro se tak trápil další čtyři léta až do loňského roku. Nakonec se na něj přece jenom usmálo štěstí. A to díky jednomu dobrosrdečnému učiteli ve škole, který se dobrovolně zúčastnil programu “3,2,1 vidím”. Ten je součástí našeho projektu oční péče ve školách a Světlo pro svět ho v Mosambiku odstartovalo v roce 2021. Ministrův učitel se díky němu naučil, jak u dětí odhalit základní oční vady a na koho se následně obrátit.

“Když pak do školy dorazila brigáda optometristů, otestovali všechny děti a řekli mi, že můj syn potřebuje operaci. V ten okamžik začali také dělat všechno pro to, aby se Ministro dostal do nemocnice,” říká vděčně táta António.

Chlapec se na operaci skutečně dostal, ale jeho vyhlídky nebyly moc optimistické. Oční chirurg Isac Vasco da Gama se obával, že pro levé oko je už příliš pozdě. Úspěšnost zákroku ale předčila všechna očekávání a Ministrovo utrpení je po čtyřech letech u konce!

Ministro nastoupil do školy pozdě, v současné době proto navštěvuje teprve druhou třídu. Pilně se ale učí a každý den se snaží přiblížit svému cíli, že se stane učitelem. A že i on bude pomáhat dětem, jako jeho učitel pomohl jemu. Věří, že s “novýma očima” je naplnění svého snu zase o krok blíže.

Zdaleka ne každý dětský pacient, který žije s neléčeným šedým zákalem několik let, má takové štěstí jako Ministro. Partnerské týmy Světla pro svět ve stejném okrese odhalily ještě i dvě děti se šedým zákalem. Mezi nimi i 15letou Glorii ze stejné vesnice.

Glorie ví, že má šedý zákal už nejméně šest let, kdy jí zdravotníci poprvé určili diagnózu. Jenže jako v případě Ministra, ani zde se rodina nedozvěděla, co je s tím možné dělat. Glorie tak zůstala další roky bez jakéhokoliv dohledu a adekvátní léčby. 

„Neřekli mi, co mám dělat ani kam se obrátit o pomoc. Myslel jsem si, že její problém s jedním okem zmizí, jakmile vyroste,” vzpomíná Gloriin otec Felix Morais.

Když jsme Glorii objevili, nebylo už možné ani operací dosáhnout skutečného zlepšení. Zákrok v nemocnici tak měl spíš kosmetické výsledky. Lékař Vasco da Gama se domnívá, že katarakta se u Glorie objevila ještě mnohem dříve než v roce 2018, kdy dostala oficiální diagnózu. 

Právě pozdní příchod do nemocnice je podle oftalmologa jedním z největších problémů, se kterými se u dětských pacientů setkává. „Děti jsou závislé na dospělých. Musíme usilovat o to, aby je rodiče v případě potíží brali do nemocnice co nejdříve,“ vysvětluje da Gama. To potvrzuje i Gloriin otec.

Podle da Gamy je nejlepší věkové rozmezí pro řešení očních problémů u dětí do 8 let. „Poté jsou už šance omezené,“ dodává. U Glorie se sice podařilo odstranit šedý zákal v zasaženém pravém oku, ale zrak jí to už nevrátilo. Dnes musí neustále nosit brýle, aby si chránila zranitelné oči.

Ministro i Glorie se do nemocnice v Quelimane dostali jen proto, že program Světla pro svět pokryl veškeré náklady na jejich cestu a hospitalizaci. Jejich vesnice je od nemocnice velmi vzdálená. “Ve dvě hodiny hodiny ráno jsme vyrazili z vesnice a šli jsme čtyři hodiny pěšky na autobusové nádraží,“ vzpomíná Ministrův otec. Cesta autobusem ve 40stupňovém horku trvala několik hodin. 

Vasco da Gama potvrzuje, že kromě je nedostatku specialistů a osvěty, je právě chudoba dalším z klíčových problémů, na které oční péče v Mosambiku naráží.

Nemocnici i samotného lékaře podpořil náš program „3,2,1, vidím“. Tento desetiletý projekt podporuje oční péči s důrazem na děti v Burkině Faso, Etiopii, Mosambiku a Ugandě. Přímo v Mosambiku Světlo pro svět funguje už od roku 1998.

Text původně vyšel v příloze Katolického týdeníku.